Náboženství
22. října 2011 v 21:11 | Ewa
|
* Moje básně *
Jsem nějaká divná, nevím proč mě posední dobou napadají jen otázky okoo náboženství :-D
Náboženství
Pohlédni do zrcadla a uvidíš ďábla.
Uvidíš smrt, zadíváš-li se mu do očí.
Otevři své srdce a Ježíš tě zachrání,
vytrhne tě z pekla,
jen přijmout Jeho jméno stačí.
Bůh je všemocný a miluje své ovečky,
kteří hřeší v jeho prospěch.
posednuti ,,ďáblem" lezou po zdech,
jsou to jen jeho hračky.
Kdyby si křičel do světa pravdu,
zavřou tě do vězení za zradu.
Pravdu má jen církev svatá.
Pomocí mučení a Jeho jménem,
hned s tebou bude Amen.
Kacíř, jež neuznává boha,
toho čeká zatracení a věčná muka.
V pekelném kotli na dně ve vařícím oleji,
i ti největší hříšníky se přiznají.
Taková je víra, takové je náboženství,
když blázen bláznu slouží.
Modlitba
3. června 2011 v 11:50 | Ewa
|
* Moje básně *
Modlitba
Ztratila jsem víru v tvé činy,
odpusť nám naše viny.
Prosím ulehči hříšné duši mé,
spas mě a vezmi mě do nebe.
Kaju se před soudem tvým,
a o odpuštěním sním.
Že budu čistá jako dítě narozené,
a světem lidí nezkažené.
Buď milostiv k naším srdcím.
Tebe ze všeho nejvíce ctím.
Dávám ti duši svou,
jsem služebnicí tvou věrnou.
Spas mě před zlým světem,
proveď mě zářivým světem.
A nakonec klidný odpočinek.
Sdílet s tebou nebe, toť největší dárek.
Ztratila jsem víru v tvé činy,
odpusť nám naše viny.
Prosím ulehči hříšné duši mé,
spas mě a vezmi mě do nebe.
Kaju se před soudem tvým,
a o odpuštěním sním.
Že budu čistá jako dítě narozené,
a světem lidí nezkažené.
Buď milostiv k naším srdcím.
Tebe ze všeho nejvíce ctím.
Dávám ti duši svou,
jsem služebnicí tvou věrnou.
Spas mě před zlým světem,
proveď mě zářivým světem.
A nakonec klidný odpočinek.
Sdílet s tebou nebe, toť největší dárek.
Tobě Pane
3. června 2011 v 11:50 | Ewa
|
* Moje básně *
Tobě Pane
Jsem tvá hodná dcera s nastavenou tváří,
však nevím proč tvůj hněv mě sráží.
Že utrhla jsem jablko ze stromu poznání?
Proto tvá láska ke mně upadla do zapomnění?
Mohu se o ní opřít nebo je v bezvědomí?
Proč zkoušíš duši mou útrapami?
Proč jsme tu na světě bez tebe a sami?
Nikdo nechrání duši mou,
Tak propadá se temnotou.
Nevěřím na lásku ani v nebe,
Nevěřím na vykoupení ani v Tebe.
Svět se mi zlem oplácí,
A lidi jsou všeljací!!
K tobě už se nemodlím
A klidně ti to do očí povím!
Zkoušel jsi mě přes příliš,
Proto je mi Satan blíž.
Vítá mě s náručí otevřenou,
To jemu teď budu věrnou.
Jsem tvá hodná dcera s nastavenou tváří,
však nevím proč tvůj hněv mě sráží.
Že utrhla jsem jablko ze stromu poznání?
Proto tvá láska ke mně upadla do zapomnění?
Mohu se o ní opřít nebo je v bezvědomí?
Proč zkoušíš duši mou útrapami?
Proč jsme tu na světě bez tebe a sami?
Nikdo nechrání duši mou,
Tak propadá se temnotou.
Nevěřím na lásku ani v nebe,
Nevěřím na vykoupení ani v Tebe.
Svět se mi zlem oplácí,
A lidi jsou všeljací!!
K tobě už se nemodlím
A klidně ti to do očí povím!
Zkoušel jsi mě přes příliš,
Proto je mi Satan blíž.
Vítá mě s náručí otevřenou,
To jemu teď budu věrnou.
Cejch
15. března 2011 v 7:25 | Ewa
|
* Moje básně *
Cejch
Odešel jsi a nechal si mě být,
kdo mě po tobě bude chtít?
Proč si mě nenechal snít?
Je těžké bez tebe žít.
Kam jsi odešel?
Copak ti tvůj čin nedošel?
Je těžké žití s cejchem,
obalená hadebným rouchem.
Nakažena tvým dechem,
opíjím se dehtem.
Snažím se očistit si tělo a mysl.
A má to vůbec smysl?
Navždy označená tvým jménem.
Jako zkažené zboží až v poslední řadě.
Stojím a nikdo mě nechce,
proč mě život tolik sere?
Prošlé jídlo bez záruky,
To jsem za ty čtyři roky.
Zkažená polibkem tvým,
co dál s životem mým?
To tedy nevím…
Čekání
15. března 2011 v 7:25 | Ewa
|
* Moje básně *
Čekání
Život je jen čekání,
plácání a sténání.
Čas lidi mění,
a my už nejsme stejní.
Stárneme a umíráme,
a nic na tom nezměníme.
Tak proč s tím tak bojujeme?
Čekání na smrt nám život krátí,
každý něco za tu dobu ztratí.
Pak je důvod se vrátit,
hledat a najít.
Ještě jednou to zkusíš?
Nebo do jiného života musíš?
Jsi odhodlán pokračovat dál, nebo se vzdáš?
Hej, myslíš že na to máš?
Tak to zkusíme,
nic tím přece nezkazíme.
Zkllamaná
15. března 2011 v 7:24 | Ewa
|
* Moje básně *
Zklamaná
Pohlcena tvým úsměvem,
Utopena v tvých polibcích.
Brouzdám za tebou davem.
Sním o časech budoucích.
Přitisknuti k sobě pevně,
Chtěl si do mě zasít tvé sémě.
Ještě že se nic neudálo,
Stejnak by to za nic nestálo.
Příběh jako z pohádky jsem si vysnila.
Avšak moje slepá naděje se mi vymstila.
Zdá se, že mě pověst dostihla.
A teď hledám, komu bych se pomstila.
Bylo ti proti srsti, že věrnost je mi důležitá,
že jsem v budoucnosti viděla jen tvojí lásku.
Tak své srdce dala jsem v sázku.
Chybu jsem však udělala,
a to že jsem sladkým lžím uvěřila.
O to horší probuzení,
když na vás faleš zuby cení.
Myslela jsem že to myslíš vážně.
Ale ty mezitím spřádáš nové sítě.
Tak zklamaná z dalšího muže,
Opovrhuji jimi, netuše,
Že opravdová láska
By mohla být na stejném břehu,
Že tam mám hledat něhu.
Dvojice, jež není zvíře a kráska.
Prázdno
15. března 2011 v 7:23 | Ewa
|
* Moje básně *
Prázdno
Nicota ve mně je,
každý se mi rád vysměje.
Své pošklebky do mě zaryje.
A s pohoršenou tváří odejde.
Tak to prostě je.
Tak to má být,
a není lehké s tím žít.
každý se mi rád vysměje.
Své pošklebky do mě zaryje.
A s pohoršenou tváří odejde.
Tak to prostě je.
Tak to má být,
a není lehké s tím žít.
Než tenhle život žít,
to radši volím smrt.
Smrt krátkou a bez bolestnou.
Vydám se světlou stezkou.
to radši volím smrt.
Smrt krátkou a bez bolestnou.
Vydám se světlou stezkou.
A na konci stezky,
dočká se lásky.
Už se těším až zemřu,
až nebudu nicotná.
Má oběť bude nutná,
pokud chci být šťastná
dočká se lásky.
Už se těším až zemřu,
až nebudu nicotná.
Má oběť bude nutná,
pokud chci být šťastná